Předminulý čas prostý, anglicky past perfect simple, slouží k vyjádření děje, který se stal ještě před jiným dějem v minulosti. Nejde tedy o „ještě minulější“ čas pouze podle názvu, ale o praktický způsob, jak v minulém vyprávění jasně ukázat pořadí událostí. Když mluvíme o dvou minulých situacích a jedna z nich se odehrála dříve, právě předminulý čas pomáhá posluchači správně pochopit časovou posloupnost.

Typickým příkladem je vyprávění o prvním rande. V restauraci zjistíte, že jste ztratili peněženku. V okamžiku zjištění můžete použít předpřítomný čas, například „I have lost my wallet“. Když ale druhý den tuto příhodu vyprávíte známým, mluvíte o minulosti a použijete předminulý čas: I had lost my wallet. Ztráta peněženky se stala před jiným minulým okamžikem, tedy před samotným vyprávěním nebo před událostí v restauraci.

Jak se předminulý čas tvoří

Základní vzorec je jednoduchý: ve všech osobách se používá minulý tvar pomocného slovesa have, tedy had, a za ním příčestí minulé významového slovesa. U pravidelných sloves se příčestí nejčastěji tvoří koncovkou -ed, u nepravidelných sloves je nutné znát jejich třetí tvar.

• kladná věta: She had finished her work. – Dokončila svou práci.
• záporná věta: She had not finished her work. – Nedokončila svou práci.
• otázka: Had she finished her work? – Dokončila svou práci?
• krátký záporný tvar: hadn’t – například They hadn’t arrived.

Pomocné sloveso had se nemění podle osoby. Řekneme tedy I had gone, you had gone, he had gone i they had gone. To je výhoda oproti některým jiným časům, protože není třeba rozlišovat mezi tvary has a have. Pozor však na významové sloveso: po had následuje příčestí minulé, nikoli základní tvar slovesa. Správně je had seen, nikoli had see.

Kdy je předminulý čas skutečně potřebný

Nejčastěji se s ním setkáme při vyprávění v minulém čase. Vypravěč nejprve popíše pozdější událost v minulém čase prostém a potom pomocí předminulého času vrátí děj ještě dál do minulosti. Například: When I arrived at the station, the train had already left. V překladu: Když jsem dorazil na nádraží, vlak už odjel. Dorazení na nádraží je pozdější událost, proto je v čase past simple; odjezd vlaku se stal dříve, proto je v past perfect simple.

Pro správné pochopení konstrukce je užitečné nejprve si události seřadit. Položte si otázku: Co se stalo dříve a co později? Dřívější děj může dostat tvar had + příčestí, zatímco pozdější děj obvykle použije minulý čas prostý. Předminulý čas však není nutný v každé větě, kde se objeví dvě minulá slovesa. Pokud je pořadí zcela jasné díky slovům jako „potom“ nebo díky logice situace, často postačí past simple. Předminulý čas používáme hlavně tehdy, když chceme pořadí zdůraznit nebo zabránit nejasnosti.

V učebnicích angličtiny pro mírně pokročilé se proto tento čas často vysvětluje jako nástroj pro vyprávění a zdůraznění posloupnosti. Přehledné vysvětlení, že had označuje dřívější minulost, najdete i v materiálech k tématu past perfect simple, kde je předminulý čas uveden jako konstrukce „I had done“. Takové pravidlo je snadno použitelné při popisu zážitků, nehod, cest i pracovních situací.

Časové výrazy a jejich význam

Předminulý čas se často pojí s výrazy, které upozorňují na dokončení nebo pořadí. Patří mezi ně například already neboli „už“, just ve významu „právě“, never jako „nikdy“, dále before, after, by the time a until then. Samotný časový výraz ale nenahrazuje gramatickou stavbu. Rozhodující zůstává vztah mezi dvěma minulými okamžiky.

Věta By the time we got home, the children had fallen asleep znamená: Než jsme se dostali domů, děti usnuly. Usnutí proběhlo před příchodem domů. Ve větě He had never tried sushi before he visited Japan mluvčí říká, že do určitého minulého okamžiku sushi nikdy neochutnal. Předminulý čas zde vymezuje zkušenost, která se vztahuje k minulému bodu, nikoli k přítomnosti.

Slovosled může být různý. Časová věta může stát na začátku: After she had locked the door, she left. Stejně správná je i varianta She left after she had locked the door. Pokud časovou větu umístíme na začátek, v písemném projevu ji obvykle oddělíme čárkou. Význam se nemění, mění se pouze důraz a rytmus věty.

Rozdíl mezi past perfect a dalšími minulými časy

Past simple popisuje minulý děj bez zvláštního zdůraznění, že mu předcházel jiný minulý děj: I lost my keys znamená „Ztratil jsem klíče“. Past perfect simple posune tento děj ještě před jiný minulý okamžik: I had lost my keys before I left the office – „Ztratil jsem klíče, než jsem odešel z kanceláře“. Druhá věta jasně ukazuje, že ztráta nastala jako první.

Předminulý čas se liší také od předpřítomného času. I have lost my keys se vztahuje k přítomnosti, například proto, že klíče stále nemohu najít. I had lost my keys se vztahuje k určitému minulému okamžiku: například když vyprávím, co se stalo před odchodem z kanceláře. Čas tedy nevybíráme jen podle toho, kdy se děj stal, ale také podle bodu, ke kterému ho vztahujeme.

Častou chybou je použití had u obou dějů bez důvodu. Ve větě When I had arrived, she had left mohou být oba předminulé tvary gramaticky možné jen v určitém kontextu, ale běžné vyprávění obvykle potřebuje jasný referenční bod: When I arrived, she had left. Příchod je pozdější událost a odchod se stal před ním. Další chybou je záměna třetího tvaru slovesa. Správně je had written, had eaten, had gone nebo had seen, nikoli tvary had wrote, had ate, had went či had saw.

Při procvičování se vyplatí začít krátkými větami a vždy označit obě události na pomyslné časové ose. Nejprve určete děj, který nastal dříve, přidejte k němu had a třetí tvar slovesa. Potom zkontrolujte, zda pozdější událost skutečně patří do minulého času prostého. Jakmile si tento postup osvojíte, předminulý čas přestane působit jako složitá výjimka a stane se přirozenou součástí anglického vyprávění.